Asi na mě neplatí "sejde z očí,sejde z mysli".Najednu stranu je to nanic,říkám si,že tu nechci být ani o jeden jedinej den navíc.Stejská se mi a to asi poprvé.Nikdy se mi nestejskalo ani po mámě,když jsem byla na pitomým křesťanským táboře.V Praze jsem sice čas od času tak nějak tesknila po domově,ale to bylo spíš vyčerpání z toho,že tam nemám žádný zázemí.
Nadruhou stranu je mi fajn.Hlavně díky tomu,že se mám kam vracet.Lidi,se kterýma trávim čas neobtěžuje moje přítomnost,nepotřebuju celej večer na někoho házet otrávený ksichty jenom proto,že si nejsem jistá sama sebou.Nemusim koukat na ve čtrnácti odpaněný anorektický chicks,který se utápí v tom,jak maj děsně nahovno život,za což bych jim moc ráda dala facku,kterou by jim měl dát asi některý z rodičů,aby se probraly.

blaaaaaaaaaaaaaaah